Jak hodnotíme - část III.

• 12. prosince 2012
• Ostatní

Poslední část se věnuje chuti a složení. Navazuje tak na předchozí první (obal) a druhou část (etiketa, cena, barva, vůně).

Chuť

Samozřejmě na té záleží "nejvíc". Teoreticky. Většina z nás si kupuje (ne)sycené ochucené nápoje z důvodu jejich chuti. A žízně. Ano je pravdou, že o letních měsících raketově rostou prodeje výrobců nealka, ale na žízeň stačí voda. V 21. století ale máme rádi ochucené vody všeho druhu. Každému z nás ovšem chutná něco jiného. Mimo jiné lze dnes spousty nápojů vyrobit doma (viz část "složení").

Obecně na našem trhu snadno rozeznáte příchuť nápoje podle ovoce, které bývá "hlavní složkou". Alespoň podle názvu a obrázku na etiketě. Lépe se orientujete v rychlém výběru, chutí je nepřeberné množství. Opravdová chuť bývá ale kolikrát zcela jiná, různě nasimulovaná či umělá. Hodně to souvisí se samotným složením nápoje. Poslední dobou se ale výrobci snaží co nejvíce pravé chuti ovoce přenést do tekuté podoby. Často take chuť "zlepšují" cukry. Protože větší množství cukru bývá zpravidla univerzální pro pozitivní chuť. Zdaleka ale ne u všech druhů nápojů.

Vím, že v tomto kriteriu se nemusím ani trochu přiblížit vždy do Vaší chutě. Pokusím se být ale maximálně objektivní a spolu s velkým důrazem a přihlédnutím na složení popsat chuť metodou přirovnávání (k ovoci, zelenině, koření, jídlu, jiným nápojům apod.). A samozřejmě dodat, jak mi nápoj chutná. Úroveň významnosti 4.

Složení

Nejlepší je to domácí že ano. Maso, zelenina, ovoce, vajíčka a všechno co si doma můžeme vypěstovat nebo vykrmit. Podobně to je i u nápojů. Domácí koktejly, šťávy, vína, limonády, nektary, voda ze studně, snad vše co Vás napadne. Jakákoliv produkce potravin doma má nespornou výhodu v tom, že víme co do toho dáváme. Bohužel v dnešní uspěchané době stále nemáme čas, prostředky, někdy ani možnosti, chuť či energii si nápoje doma připravit. Většina spotřebitelů všechny možné druhy nápojů nakupuje. Tzn. i nealkoholické.

Na trhu existuje obrovské množství typů nápojů, příchutí, složení a charakterů. Musíme si ale říci, že u velké skupiny z nich je chuť napodobena různými přírodními surovinami nebo jinými umělými přísadami. Kolikrát kupujete hruškovou šťávu ve které je nemalý podíl jablka, nebo pomerančovou šťávu s velkým podílem citronové šťávy. To samo o sobě ale tolik nevadí, jde víceméně o přírodní složky a finální chuť nápoje se vždy více či méně přibližuje tomu, co je uvedeno na etiketě. Důležitější je posuzovat tzv. přidatné látky. Pro tyto látky máme sestavený systém známkování.

Vycházíme z knihy "Tajemství výrobců potravin" od pana Víta Syrového. Ten jednotlivým přidatným látkám dává známky jako ve škole. Jestliže tedy nápoj bude mít řekněme tři přidatné látky, které budou mít známku 1 a 2 a třetí z přidaných látek bude mít známku 5, hodnocení nápoje z pohledu atributu složení bude 5. Prostě nejhorší známka ze všech možných přidatných látek se rovná výsledné známce celého složení. Konkrétně také zmíním aromata a extrakty. Tyto látky hodnotíme hodnotou 3 (přírodní aroma = 1, přírodně identické aroma = 2). Nevíme totiž nic konkrétního o aromatech ani extraktech. Výrobci nemají povinnost uvádět přesný původ, obsah a výrobu těchto složek. A pokud jde o cukry – nechystám se nijak řešit množství cukru (glokózo fruktózového sirupu) v nápoji, to ať si každý zváží sám. Pro většinu z nás patří složení potraviny a tedy i nápoje k tomu nejdůležitějšímu co řešíme. Co vlastně do těla dostáváme. Proto jednoznačně a jako jediný atribut má tento úroveň významnosti nejvyšší tj. 5.